pondělí 1. května 2017

Huawei P10 Lite - aneb jak si (ne)vybrat telefon

Vybíral jsem si nový počítač do kapsy - říká se mu taky smartphone, nebo česky "chytrý telefon". Po třech spokojených letech s Google Nexus 5 (pokrevní bratr LG G2) to bylo věru těžké vybírání.

Nejsem "značkový" člověk, takže mi bylo poměrně jedno, kdo pro mě nový přístroj vyrobí. Taky moc nedám na vzhled, protože chci nové zařízení na práci a ne na předvádění se. Na čem mi naopak velmi záleží jsou technické parametry, nebo spíše poměr výkon/cena. Česky řečeno chci za zaplacené peníze dostat solidní protihodnotu, žádný naleštěný prd.

Logickým krokem z Google Nexus 5 by byl Google Nexus 5X. Snažil jsem se o něj v únoru a březnu, ale bohužel - co se přestal někdy loni na podzim prodávat oficiálními kanály, letos na jaře mu v těch neoficiálních (různé mírně pofiderní e-shopy) nesmyslně vystřelila cena o několik tisíc korun nad původní prodejní cenu a když jsem i to zvažoval překousnout, uvědomil jsem si, že na Nexus 5X je pozdě: už za čtyři měsíce mu končí hlavní podpora od výrobce, protože je tak starý - byl vydán v září 2015. Bezpečnostní záplaty sice bude dostávat ještě jeden další rok, ale to je málo, když ho chci mít nejméně tři další roky.

A podpora od výrobce (případně podpora od LineageOS) je dnes u smartphonu to nejdůležitější. Tak, jako nechcete používat neaktualizovaný operační systém plný děr při práci na PC v elektronickém bankovnictví a podobně (kdy hrozí reálné nebezpečí, že se někdo zmocní vašich peněz či identity), tak úplně stejně nechcete používat neaktualizovaný smartphone, ze stejného důvodu.

Takže jsem začal hledat přístroj s parametry jako Nexus 5X, ale vyrobený letos, a za rozumnou cenu. Automobilovým slangem jsem někde v nižší střední třídě, což je v částce kolem sedmi osmi tisíc korun. Za tuto cenu kupuju mobil co tři roky a myslím si, že to je tak maximum, co je rozumné vysolit za komunikátor, který člověka denně akorát okrádá o čas a soustředění :-)

Nexus 5X je ale těžký etalon. Má (oproti předchůdci) špičkový fotoaparát - s velkou světelností a obrovskými pixely, takže dokáže fotit téměř po tmě nádherné fotky. Navíc umí natáčet video i ve 4K rozlišení, což by se mi teď, když jsem ten samozvaný taky-jůtuber, jedině hodilo :-) A samozřejmě u něj výrobce nezapomněl na žádný z důležitých senzorů, mezi které řadím především kompas a gyroskop.

Kompas a gyroskop jsou totiž klíčové nejen na balení holek pod hvězdnou oblohou pomocí aplikace SkyMap, ale bez nich též rozumně nefunguje rozšířená ani virtuální realita. No a kdo chce něco přízemního, tak kompas je sakra důležitý při jakékoliv práci s mapou - ať už lovení kešek či navigování třeba při jízdě autem, typicky v tunelu bez signálu GPS.

Požadované parametry nového smartphonu jsou tedy dané: špičkový foťák s velkou světelností a velkými pixely pro kvalitní fotky plus natáčení 4K videa - nebo alespoň FullHD videa, ale za to s 60 snímky za sekundu. Dále všechny důležité senzory, k tomu nejlépe i NFC. Samozřejmosti typu USB OTG (pro připojení flešky, myši a klávesnice), BT 4.x, výkonný procesor, hodně RAM (alespoň 2 GB), hodně velký disk (alespoň 16 GB) a FullHD displej s Gorilla Glass II+ ani nezmiňuju, to jsou všechno základy, pod které nelze jít (to všechno Nexus 5 měl).

Co jsem naopak musel oželet je indukční nabíjení. Tato vymoženost Nexe 5, na kterou se tak rychle zvyká, za poslední dva roky z mobilů prakticky vymizela. Je to škoda, ale co nadělám. Třeba výměnou za to dostanu alespoň USB typu C, kde člověk nemusí zkoušet zastrčit konektor natřikrát.

Jo a zapomněl jsem na to nejdůležitější - umínil jsem si, že nový chytrý telefon musí mít čtečku prstů. Chci si totiž na mobil nainstalovat VPN do práce, a ta si vynutí uzamčení obrazovky telefonu a odemykání pinem, kresbou či kódem, což nejde dělat 100x za den, to prostě ne. Tohle zachrání jedině čtečka otisku prstu.

No a teď se konečně dostávám k té nebetyčné frustraci, které se snažím zbavit napsáním tohoto blog postu: je naprosto nemožné vybrat si telefon podle parametrů, protože SKUTEČNÉ PARAMETRY NEJSOU NIKDY ZNÁMY. Nebo si myslíte, že stačí použít jeden z mnoha katalogů telefonů, které mají i srovnávače? A věříte jejich údajům? Já už ne - poté, co jsem je vyzkoušel všechny a našel NAPROSTO PROTICHŮDNÉ a navzájem si ODPORUJÍCÍ údaje!

Když selžou katalogy, zkusme recenze. Pročetl jsem mnoho desítek recenzí (a viděl i několik videorecenzí) a myslel jsem si přitom, že z nich vyskočím z kůže. Tisíce slov o tom, jak je telefon úžasný, jak má 2,5D zakřivené sklo a pohodlně se drží v ruce (a podobné kydy), ale žádná tvrdá data! Chcete si vybrat telefon podle foťáku? To nejlepší, co možná zjistíte, je světelnost objektivu a počet pixelů, ale pokud chcete použitý čip, velikost jeho pixelů či třeba schopnost nahrávat video v 4K nebo FullHD@60 FPS, tak to už v recenzích nenajdete. A když najdete, tak klidně protichůdné či úplně vymyšlené údaje. Nebo seznam senzorů? Který recenzent dokáže alespoň vypsat senzory? ŽÁDNÝ. Potvrzení USB OTG jsem taky nikde konzistentně nenašel.

Dalším zdrojem informací by mohly být e-shopy, ale kvalita jejich informací se podobá srovnávačům. Navíc některé modely, které jsem měl v merku, ještě ani v českých e-shopech nebyly. V zahraničních e-shopech potom narážíme na další SMRTÍCÍ NEŠVAR, kterým je náš "špecifícky trh". K nám se totiž vozí oholené/ošizené telefony, které se nejen na západ, ale i na sever a na jih od nás prodávají v úplně jiných konfiguracích! To znamená, že je zcela kontraproduktivní snažit se najít informace na zahraničním webu, protože i když máte přesný typ telefonu, můžete ho v Česku koupit pod stejným názvem a přitom obsahující úplně jiný hardware!

Co nám ještě zbývá, když zklamaly informace od prodejců a recenzentů? Ještě můžeme zkusit informace přímo na webech výrobců, a pro kontrolu i informace od českých distributorů. Tohle všechno jsem taky zkusil a absolvoval a přesto pohořel jak papír.

Teď už budu konkrétní. Podle výše uvedeného zadání jsem si postupně vyselektoval asi 10 telefonů. Jeden byl Moto G5 Plus - podle všeho má špičkový foťák, ale prodává se jen v Indii (od 15.3., WTF?) a u nás se pořád nemůžu dočkat uvedení. A podle všech informací, které jsem shromáždil, Moto G5 Plus asi nemá kompas. Asi, jisté to není. Dokud ho ale nebudu mít v ruce a neověřím to, musím ho vyloučit - přes kompas nejede vlak.

Dalším výrobcem dobrých telefonů je Xiaomi. Jeho modely v mnou požadované výbavě (Redmi 4 PRO a Redmi 4 Note Global) jsou dokonce velmi levné - kolem 5 tisíc Kč (od českých e-shopů). Nepřekonal jsem ale obavu z upraveného Androidu ala iOS, který tam XIAOMI instaluje. Má sice početnou českou fanouškovskou základnu, ale já přicházím z čistého Androidu a nebyl jsem si jistý, že bych MIUI pobral. Podpora LineageOS je opožděná o roky, takže Redmi 4 ještě není a nikdo neví, bude-li. Proto jsem ho raději ze svého výběru vyřadil.

Posledním výrobcem, který mi zůstal, byl Huawei. Tento blázen ale zaplavil střední třídu asi 6 typy mobilních telefonů (P9, P8 Lite, P9 Lite, P8/9 Lite 2017, P10 Lite, Nova a ještě cosi), a k tomu navíc jeho další značka Honor doplnila můj výběr na rovnou desítku typů (Honor 8 a další). Pokoušet se mezi nimi vybrat podle parametrů byl hotový očistec. Informace chybí nebo se rozcházejí. Pisálci recenzí a naplňovači katalogů mobilních telefonů zjevně kopírují údaje opsáním z jiných modelů a tak generují chyby, které se dále šíří v recencích a způsobují nebetyčné zmatky.

Například Huawei P9 Lite 2017. Tento mobilní telefon vyšel asi před dvěma měsíci, ale na celém světě se prodává jako Huawei P8 Lite 2017. Jen u nás, ve specifické České republice, někdo "chytrý" usoudil, že když vyšel po loňském modelu P9 Lite, nemůže se letos prodávat jako P8 Lite 2017, a proto ho u nás distributor uvádí jako P9 Lite 2017. A to mám pocit, že má ještě třetí jméno v nějaké další části světa. Samý zmatky! A má kompas nebo nemá? Má USB OTG? Předchozí modely prý neměly... A jak umí nahrávat video? Někde píšou to a jinde ono, a teď babo raď!

Protože jsem na něj měl nejvíc políčeno, poprosil jsem nakonec známého prodejce o zapůjčení a telefon si vlastnoručně osahal. Závěr? Kompas má, gyroskop má, ale video natáčí jen FullHD s 30 snímky za sekundu. Málo, málo. Nebrat. Navíc - má 16 GB disk, ale volného prostoru jen 7,9 GB, tedy méně než polovinu! Pamatuju si úspěšné soudy v USA, když na telefonu s jablkem byla výrobcem zabraná čtvrtina udávané paměti a zákazníci to omlátili výrobci o hlavu - tu je pryč více než polovina udávané kapacity!

Posledním telefonem, který mi prošel sítem až na konec, byl zbrusu nový, u nás ještě neprodávaný Huawei P10 Lite. Nemohl jsem si ho osahat podobně jako ten P9 Lite 2017, a tak jsem se musel spolehnout na dostupné informace. Podle dvou zahraničních recenzí, podle dvou srovnávačů telefonů a především podle informací českého distributora značky Huawei tento telefon umí nahrávat FullHD video s 60 FPS! Měl by též splňovat všechny mé ostatní požadavky na parametry. Cenově mi sice trošku vyčnívá nad mou hladinu, ale dostanu 3 GB RAM (v celé EU pak 4 GB RAM) a 32 GB disk, což se "vyplatí". Tak bylo rozhodnuto - objednal jsem si ho a dnes ho mám tady na stole a můžu vám o něm napsat skutečnou pravdu.

Takže vám to napíšu rovnou: ani tento telefon NEUMÍ NAHRÁVAT VIDEO s 60 FPS. Navzdory informacím v recenzích. Navzdory informacím ze srovnávačů. A navzdory informacím od distributora značky Huawei!

To je prostě k vzteku. Několik týdnů vybírání a výsledek je, jako bych si hodil kostkou nebo sáhl poslepu do klobouku a něco si vytáhl. Promarněný čas. Zatracení recenzenti, zatracení distributoři. Takhle si tím taky-jůtuberem nikdy nestanu - 30FPS videa mě na špici nedostanou :-)

Tímto nabízím všem výrobcům a prodejcům telefonů, a také všem autorům webzinů o mobilních telefonech (kterých jen v Česku máme hned několik), že budu psát skutečné recenze, obsahující tvrdá data, ověřená fakta a údaje, na které se budou moci čtenáři spolehnout. Protože ten zmatek, který je online dnes, je opravdu k prdu.

Za pár dní používání nejspíš napíšu podrobnější pohled na Huawei P10 Lite, ale pro začátek vás možná zaujmou alespoň následující údaje: hned po prvním startu je volných 19,93 GB z celkem 32 GB disku. V systému je předinstalováno jen velmi málo balastu - Twitter, Facebook, Instagram a ještě cosi z aplikací, a Asphalt Nitro a Spiderman jako "velké" hry. Pak je tu nějaký loader pro další hry a to je tak vše. Dále je tu jedna jediná písnička a 24 fotek. Všechno se to dá bez potíží odinstalovat, ale zajímavé je, že volné místo na disku se nezvětší ani o bajt.

Huawei dodává "náhrady" ke Google kalkulačce, kalendáři, mailu, a také k počasí. Většina vypadá lépe než ty verze od Google. Je tu taky nějaká fitness aplikace, která je nějakým způsobem propojená do systému, neboť telefon ochotně počítá ušlé kroky a zobrazuje je dokonce i na zamčené obrazovce. Asi má tento Huawei nějakou HW podporu pro krokování, stejně jako to měl Nexus 5. NFC funguje, ale nepovedlo se mi ho použít pro přenos dat s Nexem. Vlastnosti EMUI 5.1 (grafické rozhraní, upravený Android) jsou zajímavé, gesta silně vyťukaná na sklo klouby prstů jsou divná ale funkční. Senzor otisku prstů je dobrý jak chleba - v tom recenze nelhaly. Více podrobností snad v nějakém dalším blogpostu.

Jo, a ta modrá varianta je fakt úžasná :-). Říkal jsem na začátku, že na vzhled nedám, ale tohle je teda paráda - záda telefonu opravdu hážou hru světel jako rozvlněná hladina vody...

středa 19. dubna 2017

Nový, digitální laboratorní zdroj

Starý zdroj a jeho neduhy


Před třemi lety jsem si postavil "laboratorní zdroj" prakticky zadarmo z ATX zdroje z vyřazeného PC. Tady o tom nadšeně bloguji. A takto vypadal:


Na první pohled vše fungovalo dobře, ale časem se ukázala jedna výrobní vada, jedna konstrukční chyba a dva fatální nedostatky celého zdroje. Výrobní vadou bylo, že při velkém proudovém nárazu se zdroj jednoduše vypnul. Zafungovaly tam zbytky nějaké nadproudové ochrany, a protože úprava ATX zdroje na proměnlivé napětí byla velmi nedokonalá a krutá, nadproudová ochrana spínala v podstatě náhodně i u malých proudů, přestože zdroj měl být schopen dodávat až 12 ampér.

Konstrukční chybou bylo použít jeden displej pro výstupní napětí i odebíraný proud. Měl jsem tam sice přepínač mezi napětím a proudem, takže jsem si mohl pořád přepínat sem a tam, ale jak člověk nevidí obě klíčové hodnoty naráz, je to nešikovné.

No a ty dva fatální nedostatky? Prvním je chybějící omezení výstupního proudu. Pokud jsem totiž zapojil jakýkoliv pokusný obvod špatně, tak po připojení k tomuto "laboratornímu" zdroji obvykle následovaly kouřové efekty a jak známo, kouř je uzavřený uvnitř součástek, a jakmile jednou unikne, součástku už nic nepohání a proto přestane fungovat. Kdybych měl možnost omezit proud ze zdroje třeba na 50 mA, tak by mi přežilo mnoho součástek při mých pokusech.

Druhý fatální nedostatek je vlastně taky konstrukční chybou, ale samotného ATX zdroje. Projevilo se to, když jsem se snažil změřit odběr proudu obvodu s ESP8266 pomocí mého nového a velmi drahého digitálního osciloskopu. Stalo se to 20. června 2016 a tehdy jsem to popsal na mém Google+ profilu: https://plus.google.com/+PetrStehlík/posts/6pjpoezBvHe

Ve zkratce jde o to, že "záporný" pól ATX zdroje (tedy společná zem na sekundární straně) je vodivě propojen s ochranným kolíkem v elektrické zásuvce! To jsem vůbec netušil. No a jelikož je i zemnicí vývod osciloskopové sondy připojen také na ochranný kolík v elektrické zásuvce (což jsem taky netušil), tak kdykoliv něco měřím osciloskopem v obvodu napájeném z mého starého "laboratorního" zdroje a zemnění osciloskopické sondy nemám připojeno na zem obvodu, tak část obvodu krutě zkratuju přes přívodní kabely ATX zdroje a osciloskopu a elektrické vedení v domě!

Po této nepříjemné zkušenosti jsem se rozhodl, že můj nový laboratorní zdroj musí být galvanicky zcela oddělený od elektrické sítě, včetně ochranného kolíku. Nejjednodušší bude použít zdroj třeba k notebooku, kde jsem si proměřením ověřil, že k ochrannému kolíku sekundární strana vodivě připojena není.

No a tady už prozrazuji, o čem vlastně tento blog post je - ostatně jsem to hned v srpnu 2016 nakousl na Google+:
https://plus.google.com/+PetrStehlík/posts/L4PeEYdzkk3

Nový zdroj


Koupil jsem si totiž v Číně docela levný modul, který má zjevně sloužit ke stavbě zdroje. Jmenuje se
DP30V5A a je to prý upgraded version DPS3005 (nebo naopak?). Vlastnosti jsou popsány takto: Constant Voltage current Step-down Programmable converter Power Supply Ammeter voltmeter Module.

Z popisu můžeme vytušit, že je to digitálně řízený (programovatelný) zdroj konstantního napětí či konstantního proudu, který mění vstupní stejnosměrné napětí na výstupní jako step-down konvertory, takže téměř beze ztrát. Výstupní napětí může být až 30 V (ale vždy o cca 2 V nižší než napětí vstupní), výstupní proud až 5 A (to podle výkonu zdroje na vstupu, díky step-down konverzi může být výstupní proud i vyšší než proud ze zdroje).

Kromě této verze na 30 V a 5 A jsou k dostání další varianty lišící se maximálním výstupním napětím (až 50 V) a proudem (až 15 A). Můžete si vybrat, podle toho, jak silný zdroj vstupního stejnosměrného napětí máte a jak moc velký proud budete na výstupu potřebovat.


Všechny verze mají společné velmi jemné nastavování výstupního napětí a proudu: napětí v setinách voltu a proud dokonce v jednotkách miliampér! Velmi úžasné a praktické.


Krabička je křehká, návod čínsky:


Balení pofiderní, ale cestu přežilo celkem bez úhony:


Modul je připraven k montáži do nějakého panelu:


Zezadu  je vidět pořádná cívka, pěkné kondenzátory a poctivý chladič. Celkem to vzbuzuje důvěru, nebo aspoň naději:


Jak mi koncem července 2016 přišel, ihned jsem mu zapojil na vstup 90W zdroj od notebooku (18 V a 4,5 A), a na výstup jsem připojil kablík s napájecím jackem 5,5 mm / 2,1 mm.

Od té doby jsem ho takto používal prakticky denně a nemohl si vynachválit, jak úžasné je mít možnost omezit výstupní proud zdroje. Skutečně to používám neustále a už mi to mockrát zachránilo [vy víte co]. Teď se mi smějí všichni čtenáři, kteří už skutečný laboratorní zdroj doma mají roky, ale pokud je tu ještě někdo, kdo doma zdroj s omezením proudu nemá, tak ihned pořídit! Je to prostě nepostradatelná věc.

Už mě ale unavilo to pořád nosit takto rozdělané a proto jsem se rozhodl mu pořídit pěknou krabičku. Hlavně jsem chtěl na vstup přidat konektor, abych mohl připojovat jakýkoliv zdroj od kteréhokoliv notebooku, a ssebou přenášel jen tento maličký modulek a nikoliv neskladný zdroj k ntb spolu se všemi jeho kabely.

Díky 3D tiskárně i3 MK2 už nemusím krabičky vytesávat ze dřeva či železa. Stačí si je navrhnout a vytisknout. Tady jsem udělal začátečnickou chybu, a nepodíval se nejdřív na internet, kde bych jinak našel už hotovou krabičku (protože všechno, co děláte, už někdo udělal před vámi a navíc nahrál na internet - Jára Cimrman by mohl vyprávět).

Místo toho jsem se (oslněn mými aktuálními úspěchy v modelování 3D objektů) vrhl ihned na tvorbu krabičky na míru. Měl jsem docela jasnou představu zkoseného čelního panelu (aby byl displej dobře čitelný a ovládací prvky dobře přístupné), ale nevěděl jsem přesně, jak bych to jednoduše udělal v mém oblíbeném OpenSCADu. Proto jsem zkusil cloudový CAD Onshape.com, ve kterém jsem zatím naprostým nováčkem. Tady je výsledek mého krátkého snažení (šlo v něm tvořit nečekaně pohodlně a rychle!): krabička laboratorního zdroje (na OnShape.com si ji můžete zkopírovat, upravit a vytisknout).


A takto vypadá výsledek:


Krabičku jsem vytiskl z PETG, aby vydržela vyšší teploty, pokud by se modul zahříval (ve skutečnosti se mi ještě nikdy neohřál, protože vysoké proudy při své běžné práci nepoužívám, ale co kdyby jednou...). Nahoře jsem přidal i řadu větracích otvorů, aby to vypadalo úplně profi :-) Vzadu je pak konektor, který jsem vypreparoval z jednoho notebooku. Byla to taková šikovná kostička, dokonce měla na boku otvor pro šroubek, tak jsem ji tam přišrouboval - přesně tam sedí.



Na výstupu by každý z vás čekal typické banánky, ale já jsem je tam schválně nedal a místo toho jsem zezadu opět vyvedl jen kablík s napájecím jackem 5,5 / 2,1 mm. Doma do něj zapojuju vše počínaje WiFi Teploměry, přes různá Arduina a mám i propojku s krokosvorkami, takže si skutečně plně vystačím i bez klasických banánků.


A to je vlastně vše. Modul je krásně digitální, nastavím si poměrně pohodlně výstupní napětí a proud (oboje pak přesně drží i pod proměnlivou zátěží), vidím neustále napětí, proud i celkový příkon a je tam i deset pamětí pro vlastní přednastavené hodnoty (které zapomínám používat). Levná (cca 600 Kč) a přitom opravdu funkční věc, kterou vřele doporučuji! :-)

Ještě jsem neodolal a natočil krátké video, kde ukazuju, jak jednoduše se modul obsluhuje:


Tak a to je vše! Pokud jste nevěděli, jaký zdroj si pořídit, tak teď už snad víte :-)

pondělí 17. dubna 2017

Arduino, OpenSCAD a krokové motory

Měl jsem doma už dlouho hromádku krokových motorů odněkud ze šrotu, a když jsem teď měl chviličku volna a nápad na věc, kde by byl krokový motor nezbytný, pokusil jsem se je oživit. V následujícím videu vše ukazuju a vysvětluju:



S pomocí příkladů od knihovny Stepper, která je standardní součástní Arduino IDE, jsem napsal následující jednoduchý prográmek pro otočení krokového motoru o osminu otáčky (o 45 °) po stisknutí tlačítka připojeného na pin A0 a zem:

#include <stepper.h>

const int stepsPerRevolution = 50;
Stepper myStepper(stepsPerRevolution, 2, 3, 4, 5);

void setup()
{
    pinMode(A0, INPUT_PULLUP);
    myStepper.setSpeed(60);
}

void loop()
{
    static byte krok = 0;
    if (!digitalRead(A0)) {
        myStepper.step(6 + (((krok++ % 4) == 0) ? 1 : 0));
        delay(100);
    }
}


SCAD zdrojový kód pro unašeč CD, nasazený na hřídeli krokového motoru. Používá knihovnu Gears pro vytvoření ozubené díry. Vytištěno z PETG na i3 MK2 za 16 minut:

include <gears.scad>;
zuby_h = 7.4;
cd_d = 14.9;
cd_h = 1.2;
vyska = 8;
union() {
    difference() {
        cylinder(vyska, d1=18, d2=30);
        linear_extrude(height = zuby_h) gear(number_of_teeth=15, circular_pitch=100, clearance = 0);
    }
    translate([0, 0, vyska]) cylinder(cd_h, d1=cd_d, d2=cd_d);
}


SCAD zdrojový kód pro podstavec motoru, aby tento necestoval po stole. Vytištěný také z PETG, protože motor se zahřívá (i když stojí!), takže podstavec z PLA (ze kterého jinak tisknu vše) by se pod ním nejspíš roztekl:

prumer = 60;
vyska = 2.4;
dira_d = 12;
dira_h = 2.2;
roztec = 49.5;
sloup_d = 6;
sloup_h = 13.4;
sroub_d = 2.8;
sroub_h = 6;
union() {
    difference() {
        cylinder(vyska, d1=prumer, d2=prumer);
        translate([0, 0, vyska - dira_h]) cylinder(dira_h, d1=dira_d, d2=dira_d);
    }
    translate([roztec/2, 0, vyska]) sloupek();
    translate([-roztec/2, 0, vyska]) sloupek();
}

module sloupek() {
    difference() {
        cylinder(sloup_h, d1=sloup_d, d2=sloup_d);
        translate([0, 0, sloup_h-sroub_h]) cylinder(sroub_h, d1=sroub_d, d2=sroub_d);
    }
}

A to je vše :-)

čtvrtek 30. března 2017

Nová čidla pro WiFi Teploměr - měření vysoké teploty a vlhkosti

Před třemi měsíci jsem psal zhodnocení WiFi Teploměru s termostatem v roce 2016 spolu s výhledem na rok letošní. Nyní je čas ukázat, co se povedlo za první tři měsíce nového roku vymyslet a postavit. Na konci článku je zábavné video! :-)

Měření vysokých teplot

Můj WiFi Teploměr umí díky digitálním čidlům DS18B20 měřit teploty v rozsahu -55 ℃ až 125 ℃. Na měření teploty vzduchu nebo vody to stačí, ale objevily se i žádosti o měření mnohem vyšších teplot. Například se mi ozvali lidé, kteří udí maso a rádi by měli přehled o dění v udírně, zatímco sedí v nedaleké hospůdce u vychlazeného půllitru. Podobným případem je měření teplot spalin v komíně, protože řízení dnešních moderních kotlů na tuhá paliva je úplná věda. Určitě existuje i řada dalších míst či situací, kde bychom rádi měřili teploty nad 125 ℃.

Pro tyto případy jsem vymyslel a postavil následující převodník, který dokáže na 1-Wire sběrnici (kterou WiFi Teploměr používá) připojit klasický termočlánek. Ten je z kovu, a proto vydrží i vysoké teploty - běžně až 600 ℃, přičemž teoretické maximum převodníku je 1000 ℃:


Zásadní výhodou je, že se na jednu sběrnici (na jeden kabel) dá připojit libovolný počet těchto převodníků, tedy libovolný počet termočlánků měřících vysoké teploty na různých místech:


Podobné řešení jsem hotové nenašel a proto ho považuji za docela unikátní. Samozřejmě se dají na stejné sběrnici kombinovat tyto převodníky na měření vysoké teploty s klasickými čidly DS18B20 na měření běžných teplot. I proto přichází můj převodník rovnou s 3,5mm stereo jackem, jak je používám pro jednoduché budování sítě teplotních čidel pro WiFi Teploměr.

Měření vlhkosti

Kromě měření teplot v obytných místnostech (pro účely řízení vytápění či větrání) se od zájemců o WiFi Teploměr často objevovaly požadavky na měření vlhkosti vzduchu. Dlouhou dobu jsem to považoval za nevýznamné, ale nedávno mi praskl filtr vody ve sklepě, tryskající voda přímo z vodovodní přípojky vytopila čtyři místnosti a rázem mě začalo velmi zajímat, jak vlhko tam je a jak (pomalu) postupuje vysoušení těch místností zrovna během nejsilnějších mrazů.

Samozřejmě je vhodné měřit vlhkost vzduchu i při běžných situacích - například v koupelně po sprchování je dobré vědět, jak dlouho musí být zapnutý ventilátor, než vysaje přebytečnou vlhkost (což by ostatně mohl řídit i WiFi Teploměr s termostatem). Anebo v obytných místnostech naměřená hodnota vlhkosti napoví, kdy je potřeba vlhkosti do vzduchu přidat (typicky přetopené panelové byty) či naopak ubrat (typicky dokonale zaizolované novostavby, kde vodní pára z vaření, praní, mytí a vůbec dýchání lidí dokáže nadělat paseku). Další velkou oblastí je pěstování rostlin, například ve sklenících. Tam potom může WiFi Teploměr s termostatem řídit větrání nejen podle teploty, ale i podle vlhkosti.


Proto jsem postavil digitální vlhkostní čidlo, které dokáže poměrně přesně měřit v celém rozsahu 0 - 100 % relativní vlhkosti vzduchu. Kromě vlhkosti měří velmi přesně i teplotu v rozsahu od -40 do 125 ℃, takže toto čidlo dokáže nahradit i klasické čidlo DS18B20 na měření teploty! Toto čidlo je také určeno pro klasickou 1-Wire sběrnici a opět jich může být připojeno na jednom kabelu několik naráz. Stejně tak je možné kombinovat tato čidla vlhkosti s běžnými čidly pro měření teploty a taky s mými převodníky pro měření vysoké teploty:


Vlhkostní čidla pro 1-Wire sběrnici jsem na trhu nenašel a proto, podobně jako výše popsaná čidla pro měření vysoké teploty, považuji toto své řešení za unikátní. Navíc jsem si dal záležet i na vzhledu: inspiroval jsem se čistou barvou známou z jablečných výrobků a navrhl a vytiskl jsem malinkou krabičku na 3D tiskárně. Myslím, že toto čidlo v interiéru ostudu nenadělá.


Čidlo vlhkosti (a teploty) je opět určeno pro můj WiFi Teploměr, takže je připraveno k okamžitému zařazení do sítě čidel pouhým zasunutím stereo jack konektoru do stereo rozdvojky.
Aktuální verze je určena do interiéru, pro pokojové teploty.

Dostupnost a podpora

Převodník pro měření vysokých teplot termočlánkem i digitální vlhkostní čidlo jsou dostupné na www.teploty.info/cidla.html. Jsou podporované WiFi Teploměrem v aktuální verzi firmware (v7.9, březen 2017). Starší verze firmware nebudou s těmito novými čidly pracovat ideálně a proto bude vhodné ho aktualizovat. Taktéž stránky i grafy na www.teploty.info jsou připravené zobrazovat kromě naměřených teplot i vlhkost.

Zábavné video nakonec




pondělí 27. března 2017

3D tisk užitečných věcí

Mám už pátým měsícem 3D tiskárnu a konečně jsem měl chvíli čas vymyslet si nějaké užitečné věci. Návrh a tisk zacvakávacích krabiček už zvládám celkem dobře jak z PLA tak i z PETG:


Používám na to skript Generic Electronic Device Packaging for Tyndall version 2 odněkud z Thingiverse.com, ve kterém stačí jen správně nastavit proměnné v polích pro otvory a podpěry a je to. No, někdy to trvá týden a třeba 4 testovací výtisky, než všechny díry a podložky trefím správně, ale jde to myslím pořád lépe takto v OpenSCADu než třeba v Tinkercadu (či jiném myšovacím CADu).


Dobrá zpráva je, že PLA i PETG se nesmršťují (nebo se smršťují stejně?), takže je dokonce možné je zkombinovat v jedné krabičce a sedí to přesně na setiny milimetru (černá je PETG, bílá je PLA):


Včera jsem ale potřeboval něco navrhnout a vytisknout opravdu rychle. Zjistil jsem totiž, že jak jsem před třemi a půl lety pověsil na svod rýny čidlo pro měření teploty na slunci, tak že upadlo a bezmocně visí na kabelu hlavou dolů:


Kromě toho, že lepicí páska už nedržela, se také totálně rozpadlo pouzdro na čidlo, které jsem tehdy v nouzi narychlo vyrobil z krytky na vrták do dřeva. Plast na slunci za 3,5 roku totálně zkřehl a rozpadl se na šupiny. Což je dobře, protože už dlouho předtím se původně průhledný plast zakalil a tak mi měření teploty asi nefungovalo ani dost dobře.


Proto jsem si už před pár týdny koupil skleněnou zkumavku, která zůstane čirá navždy. Čidlo jsem do ní narychlo vlepil a hledal způsob, jak ho uchytit na svod rýny. No a jak se říká "když držím v ruce kladivo, všechny problémy naráz vypadají jako hřebíky", tak s 3D tiskárnou člověka napadne si jakýkoliv držák vymodelovat a vytisknout.

Jak jsem si usmyslel, tak jsem během pár minut i učinil. A rovnou to i vytiskl z PLA, o kterém se říká, že ho venkovní vlivy rychle zničí. Tak tohle bude aspoň takový test, jak dlouho vystavěné slunci, větru, dešti a mrazu vydrží.


Pro zajímavost přikládám i zdrojový kód, kterým jsem tento držák vytvořil:


outerD=19;
innerD=14.8;
height=10;
tiD=85;
toD=91;
translate([outerD/2+1, 0, 0]) difference() {
    difference()
    {
        cylinder(h=height,d=outerD);
        cylinder(h=height,d=innerD);
    }
    translate([1,-3,0]) cube([10,6,height]);
}
translate([-toD/2, 0, 0]) difference() {
    difference()
    {
        cylinder(h=height,d=toD);
        cylinder(h=height,d=tiD);
    }
    translate([-60,-75,0]) cube([40,150,height]);
}
translate([-3,-6,0]) cube([6,12,height]);

Na závěr fotka, jak si čidlo v bezpečí skleněné zkumavky pěkně hoví v novém držáku:


čtvrtek 23. března 2017

Daně OSVČ za rok 2016


Řešil jsem opět po roce daňové přiznání. Můj před dvěma lety popsaný postup pořád platí beze změn, takže jsem chtěl postupovat podle něj jako podle kuchařky (ostatně proto jsem to kdysi sepsal). Jenže neznám paragrafy a tak jsem hned v úvodu zabloudil v "adisepo" formuláři na několik hodin. Když jsem na to konečně přišel, rychle jsem si to sem poznačil, abych příští rok opět nebloudil.

Takže: správný postup zadání celkových příjmů OSVČ je následující: v 2. oddíle ("Dílčí základ daně") najít položku č. 37, ale nevyplňovat ji - místo toho kliknout vedle ní na tlačítko "Příloha 1". Na nové stránce v záhlaví zaškrtnout "Uplatňuji výdaje procentem z příjmů", srolovat dolů až do oddílu "B. Druh činnosti", vybrat nějakou činnost (osobně jsem zvolil "Programování", ale je to na vkusu každého soudruha), nastavit u ní sazbu výdajů % z příjmů a pak tam konečně vyplnit celkové příjmy. Takto se vše samo vypočítá a nakopíruje do správných políček nejen na této stránce, ale i na původní "2. ODDÍL - Dílčí základ daně", kam se vrátíme tlačítkem Zpět.

Je to vlastně velmi jednoduché, když člověk ví, kam kliknout.

středa 8. března 2017

Představení Orange Pi

Na Installfestu 2017 jsem měl 25 minut na představení počítačů z rodiny Orange Pi. Necelá půlhodina je samozřejmě velmi málo času - dalo by se o nich mluvit několik hodin. Přesto jsem se pokusil o jakýsi letmý přehled a srovnání s etalonem v této třídě - Raspberry Pi.

Zde je videozáznam přednášky:

Zde je odkaz na mou prezentaci v PDF.

Video startu a přehrávání videa

Na přednášce se mi ani v čase určeném původně pro oběd nepodařilo předvést start Orange Pi One, což mě velmi mrzelo. Předpokládám, že si nějak nerozuměl HDMI výstup Orange Pi One s HDMI vstupem tamního video systému. Mít víc času, dva síťové kabely a switch, propojil bych se s Orange Pi a přihlásil se na něj přes SSH. Anebo jsem mohl frajersky použít tu sériovou debug konzoli, kterou má každičký Orange Pi - serial/USB převodník jsem měl po ruce, jen jsem neměl správné piny...
Po připojení by stačilo spustit příkaz/program "h3disp", který je určený k nastavování různých HDMI frekvencí a rozlišení. Bohužel tolik času jsem tam neměl.



Proto jsem teď doma natočil krátký video záznam, který ukazuje nejen start systému Armbian a jeho desktop, ale také jsem zaznamenal průběh přehrávání testovacích videostreamů z jell.yfish.us - od 5Mbps až po 55Mbps, v H.264 i v novém HEVC (H.265). Myslím, že budete překvapeni, jak to na počítači za 250 Kč funguje (jen prosím omluvte kvalitu záznamu - mám Full HD monitor i FullHD videokameru v telefonu, ale není to bohužel správně zaostřené, takže to vypadá děsně):



h3disp

Jak jsem uvedl, "h3disp" dokáže editovat soubor script.bin, který obsahuje informace ke startu systému, krom jiného i nastavení grafického režimu: v této diskusi se poměrně podrobně rozebírá několik monitorů, které původně neběžely, ale pak se rozběhly (s poměrem stran 5:4 a podobně) a zde je zdrojový kód h3disp, kde nejlépe můžete vidět, kolik grafických režimů podporuje. Myslím, že tam najdete i ten svůj. Všimněte si, že je rozdíl mezi HDMI a DVI, je potřeba to v "h3disp" jasně zadat (parametrem -d pro DVI). Toto bude nejspíš ten důvod, proč mi to na Installfestu nenaběhlo - jejich HDMI vstup jistě fungoval jako DVI monitor.

GPIO

Pro bastlíře je skvělé, že všechny Orange Pi mají na 40pinovou (Zero 26pinovou) lištu vyvedenu celou řadu pinů procesoru, se kterými si můžete hrát jako na Arduinu, tj. rozsvěcet světýlka, číst hodnoty všemožných senzorů nebo třeba připojit celý displej. Na Raspberry Pi slouží pro pohodlný Arduino-like přístup k těmto pinům knihovna WiringPi. Je dostupná i pro Orange Pi: www.orangepi.org/Docs/WiringPi.html
A pokud jste orientovaní spíš na Python, tak potom zkuste tuto knihovnu: github.com/duxingkei33/orangepi_PC_gpio_pyH3

Pokud vám chybí ještě nějaká informace k Orange Pi, která na mé přednášce nezazněla, dejte vědět, doplním ji sem.