Průša i3 MK3 po roce - perfektní a spolehlivý pracant
Bohužel, jak se mi stává naprosto pravidelně, nejsilnější zákon Vesmíru (tzv. Zákon schválnosti) tvrdě zakročil, a tak dneska píšu blog post s úplně jiným názvem. I když ono to vlastně celé bylo ještě o stupeň složitější a tím i horší.
Celý příběh je, že koncem února 2019, tedy nějaký rok a půl po vydání verze MK3, se Prusa Research rozhodli vydat novou verzi 3D tiskárny nazvanou MK3S. Hlavní (jediné?) změny jsou na extruderu, který je kompletně předělaný pro jednodušší servis, a především je tu úplně jiný senzor filamentu. Od původně božího laserového, který měl detekovat nejen chybějící, ale i zaseklý filament, nakonec po hrozných zkušenostech zákazníků ustoupili k obyčejnému mechanickému detektoru přítomnosti filamentu (nikoliv detektoru zaseknutí filamentu - tuto super schopnost myslím MK3S oproti MK3 nemá).
Pravda je, že i mně ten laserový detektor párkrát selhal u bílého filamentu, takže by mi nevadilo přejít na spolehlivější. Další dobrou změnou, která ale přišla už asi před půl rokem, je výkonnější chlazení díky naklonění ventilátoru o 45 °. To bych také přivítal, ale nechtělo se mi to před půl rokem řešit, protože extruder je ta zdaleka nejsložitější věc na celé tiskárně - rozdělat a složit ho trvá nejméně 6 hodin. Tiskárna mi tiskla opravdu dobře a jak se říká "když něco funguje, tak na to nesahej!", takže jsem to nechával být.
Když teď ale přišla možnost kompletního upgrade na MK3S, tak jsem si říkal, že bych už do toho šel. Ostatně reklamní kampaň opět a znovu slibovala vyšší rychlost tisku (podobně jako při vydání MK3, kde to ale bohužel byla lež - MK3 tiskne pomaleji než MK2, to jsem jim tehdy skočil na špek). Rychlost tisku je důležitý faktor, funkční detektor filamentu je vhodný (jinak jsem ho u tisku bílých věcí musel vypínat), a navíc to lepší chlazení - tak teda dobře, upgrade na MK3S jsem si objednal.
Upgrade na MK3S ovšem vyžaduje asi 10 nových plastových dílů, které si člověk v duchu RepRap vytiskne doma sám ještě předtím, než tiskárnu rozdělá. Firma mu na to dokonce pošle 300 gramů svého nového krásného černého PETG Prusamentu, tedy podomácku vyráběného filamentu. Ten jsem chtěl už asi rok vyzkoušet, protože mi na osobní návštěvě sám pan Josef Průša říkal, že jejich PETG bude lepší než PETG jiných výrobců díky tajné příměsi, takže to byla další zabitá moucha jednou ranou (nemusel jsem ho kupovat a přesto jsem ho mohl zkusit, jak tiskne).
Co se ale nestalo: upgrade na MK3S odesílají mnoho týdnů po objednání (a zaplacení), a tak než jsem se dočkal balíčku, jednoho krásného dne (17. března), zcela neočekávaně, mi umřela tiskárna!! Prostě jsem zahájil tisk jako každý jiný, ale při úvodním očichávání devíti kontrolních bodů tiskárna naráz u třetího zahlásila "bod nenalezen". Že se poté zbláznil firmware tiskárny, ta vyjela extruderem nahoru a mlátila jím tam o dorazy tak dlouho, že se málem celá rozbila, je už jen taková "třešnička na dortu". Naštěstí jsem u toho by a vypl jsem ji.
Pak jsem to začal celé studovat a analyzovat, což zabralo nejméně dva plné dny tápání, hledání, studování ve fórech, ptaní se známých i neznámých atd. Samozřejmě jsem napsal i do firmy Průša, vždyť tiskárna je v záruce, ovšem na emaily tam odpovídají nejdřív třetí den, což bylo na mě moc dlouho - tiskárnu potřebuju denně, tisknu teď pořád něco. Problém byl celou dobu v "Kalibraci XYZ", kdy levý přední kontrolní bod sonda PINDA spolehlivě našla, ale pravý přední bod už neviděla. Detaily i s videem jsem napsal na můj profil na Nerdice, kam jsem se nedávno s krátkými denními zprávami přestěhoval z umírajícího Google Plus, takže vás tu tím nebudu unavovat.
Nakonec to bylo skutečně pokaženým senzorem PINDA, kdy v jeho kablíku (který nejde odpojit a vyměnit) se ze čtyř drátečků nalomil jeden tak nešikovně, že při pohybu sondy po ose X po většinu rozsahu fungoval, ale v pravé krajní poloze ne - tam hlásil, že PINDA vidí kontrolní body všude. Což firmware vyhodnotil, jako že pravý kontrolní bod někam zmizel a přes tuto fázi nebylo možné pokračovat, takže nešlo ani tisknout.
extruder zezadu - ve svazku ohnutých drátů dojde opakovanými pohyby k nalomení |
Tudíž jsem se s dodavatelem domluvil na dodání nové sondy PINDA a podařilo se mi jej přesvědčit, že by se hodilo poslat mi zároveň i dlouho zaplacený upgrade na MK3S, ať nemusím ten hrozný extruder rozdělávat dvakrát - jednou kvůli výměně sondy a podruhé kvůli upgrade. Za dva dny jsem měl doma balíček a mohl jsem začít řešit nový problém:
Jak/kde vytisknout plastové díly na upgrade tiskárny, když tiskárna nefunguje?
Naštěstí jsem před 14 měsíci prodal předchozí tiskárnu i3 MK2 tak blízko, že jsem na ní mohl teď v nouzi potřebné díly vytisknout. Jak rád jsem ji znovu viděl! Pořád pracuje jako ďas, nezná únavu, šlape výborně. Akorát jsem už zapomněl, jaké peklo to je, když PETG díly nejdou z PEI podložky odtrhnout. Zlatá MK3 s pružným ocelovým plátem, který stačí prohnout! U MK2 jsem opět špachtlí akorát ničil rohy výtisků a drtil PEI podložku. Nakonec se to všechno jaksi povedlo utrhnout a tady to je:
Pak už jen stačilo sehnat 6 hodin času a pustit se do upgrade extruderu z MK3 na MK3S. Ten proběhl bez větších komplikací, návod je opět detailní a prakticky bez chyb. Po zapnutí a úvodní kalibraci mě tiskárna přivítala nejlepší možnou zprávou:
Kontrolní výtisk speciálního testu zkoušejícího 20 různých věcí (nalezeno zde: https://www.thingiverse.com/thing:1363023) dopadl myslím výborně:
Závěr? Pro úspěšné provozování 3D tisku je potřeba mít po ruce ne jednu, ale nejméně dvě tiskárny. Když jedna zapadne do bažiny problémů, druhá jí může podat pomocnou ruku strunu a vytisknout jí medicínu. Paradoxně tu nejnovější MK3 tiskárnu musel tahat z bryndy starší, spolehlivější model MK2. Tak snad jsem si vybral smůlu aspoň na tři roky dopředu a budu teď tisknout denně bez problémů, protože moje elektro výtvory jsou bez krabiček z 3D tiskárny úplně namydlené :-)